Wolf Talks: An arts-based research project
Wolves can’t talk, can they? Or can they? Of course, non-human animals can use language. They have vast repertoires of verbal and non-verbal communication at their disposal. They can talk, even if human animals can hardly understand them. But non-human animals cannot produce discourse, at least not when we see discourse as systematically articulated knowledge frameworks. This inability to produce discourses generates structural power imbalances, which places non-human animals in a fundamentally disadvantageous position. This imbalance is only worsened by the access that human animals have to advanced technologies.
An arts-based research project, created by Nico Carpentier, questions the power dynamics of the discursive-material relationships between human and non-human animals. The project is also an invitation to go on a Wolf Walk, and visit the twelve wolf-and-cat-face collage photographs, located at 12 different places in Prague.
Wolf Talks analyses and questions these inequalities, acknowledging the unequal power relations non-human animals find themselves in, symbolised by the cat-face filter, which ironically anthropomorphises them and emphasises their tragic situation. But, Wolf Talks also supports the wolves, inspired by post-colonial theory, to talk back and to continue to resist human domination. Even if this tactic is necessarily imperfect, these emphatic visual and auditory representations strengthen the wolves’ agency through role reversals and highlights their ability to resist, not only through material behaviour but also through the stewardship of these visual and auditory representations.
Links:
Downloads:
++++++++++
Vlčí hovory
Vlci nemohou mluvit, že ne? Nebo ano? Nelidská zvířata samozřejmě mohou používat jazyk. Disponují rozsáhlým repertoárem verbální a neverbální komunikace. Mohou mluvit, i když jim lidská zvířata jen stěží porozumí. Nelidská zvířata ale nemohou vytvářet diskurz, pokud za něj považujeme systematicky artikulované znalostní rámce. Tato neschopnost formulovat diskurzy vytváří strukturální mocenskou nerovnováhu, která staví nelidská zvířata do nevýhodné pozice. Tuto nerovnováhu pak dále zhoršuje využívání pokročilých technologií lidskými zvířaty.
Umělecko-výzkumný projekt Nica Carpentiera se zabývá dynamikou moci a materiálními vztahy mezi lidskými a nelidskými zvířaty. Projekt také slouží jako pozvánka k Vlčí procházce a návštěvě dvanácti kolážových vlko-kočičích fotografií, umístěných na dvanácti různých místech v Praze. Na každém místě si můžete poslechnout jeden Vlčí hovor, zvukový úryvek (spojený s fotografií skrze QR kód), kterým k Vám promluví vlk. Vlci budou výjimečně – z jejich strany jde o zvláštní projev laskavosti vůči Vám – mluvit Vaším jazykem.
Vlčí hovory analyzují a zpochybňují mocenské nerovnosti, v nichž se nelidská zvířata nalézají, a které symbolizuje kočičí filtr, který je ironicky antropomorfizuje a zdůrazňuje tak jejich tragickou situaci. Avšak Vlčí hovory inspirované postkoloniální teorií, vlky rovněž podporují v jejich odporu a odmítání lidské dominance. Přestože je tato taktika nutně nedokonalá, posilují tyto vizuální a zvukové reprezentace vlčí pozice prostřednictvím obrácení rolí a zdůrazněním jejich schopnosti vzdorovat nejen prostřednictvím materiálního chování, ale také pomocí kontroly těchto vizuálních a zvukových reprezentací.